Končím s psaním

12. dubna 2010 v 7:35 | Denzie
Vypadá to , že skončím s psaním na tento blog. Mám k tomu několik důvodů: 1) nemám na to vůbec čas (mám dost jiných starostí) 2) návštěvnost je téměř nulová 3) nikdo sem nepíše žádné komentáře a já nemám čas brouzdat po jiných blozích a psát komentáře někomu jinému 4) když vidím, jaké blogy (tedy na jaké téma) se umisťují v žebříčku sledovanosti nebo čtenosti na prvních místech - nemám ani chuť sem něco psát. Takže, tímto se nejspíš na pěkně dlouhou dobu s blogem loučím a třeba zase někdy, na viděnou. D.
 

Svatba mého nejlepšího přítele

4. února 2010 v 8:43 | Denzie
Myslím , že se moje duše rozletěla na milion kousků, musím je posbírat a dát zase dohromady :-(

31.12 & Blue Moon

31. prosince 2009 v 13:04 | Denzie
Teda nejen že je dnes Silvestr, bude taky úplněk a ne jen tak ledajaký. Dnes totiž měsíc "zmodrá". Tomuto jevu se říká:

Modrý měsíc

Poprvé po desetiletích se o silvestrovské noci objeví na nebi Blue Moon neboli Modrý měsíc. Tento výjimečný přírodní úkaz - druhý úplněk během jediného měsíce, čili 13. úplněk v roce - je sám o sobě vzácný, o Silvestra ho lidé mohli pozorovat naposledy na přelomu let 1990-1.
"Příště se v poslední dne roku ukáže až v roce 2028.

Tak si krásně užijte Silvestra i Blue Moon a všem do nového roku 2010 hodně příjemných překvapení


 


2. nejošklivější stavba světa ??

4. prosince 2009 v 18:21 | Denzie
Tak se nám náš žižkovský vysílač umístil na 2. místě nejošklivějších staveb světa. To mě pěkně namíchlo. Vůbec si nemyslím, že tato stavba je ošklivá, už jsem viděla mnohem ošklivější. Naopak, myslím si, že vysílač je stavba svým způsobem zajímavá, líbí se mi jakou je dominantnou mezi nižšími činžovními domy a obzvlášť v noci je na ni překrásný pohled.
Myslím že i batolata od Davida Černého, která po věži jakoby lezou, jsou dost originální a mě se líbí. No a výhled z věže na celou Prahu? To je prostě paráda. Kdo tam nebyl, vřele doporučuji. Žádná ošklivá, pěkná je a basta :o)



Radost až na kost

26. listopadu 2009 v 19:06 | Denzie
Nějak se poslední dobou potácím mezi dny naprosté deprese a dny dobré nálady.
Dnes byl ale docela fajn den, jednak mám radost z toho, že jsem koupila mému milému nechutně drahý dárek a protože z něj bude mít určitě radost, budu mít radost i já, jednak je to asi i počasím, protože je venku na listopad opravdu krásně (mohlo by to vydržet celou zimu !! ) a taky mě docela dost pobavila moje dcera:
byla doma se svojí tetou a ta jí řekla, že když bude zlobit, tak jí dá na zadek (samozřejmě jen z legrace, myslím že dávat na zadek puberťákovi nemá valný smysl). No a víte co dcera na to řekla? Že prý "právo na zadek jí dát má jen její zákonný zástupce, který zrovna není doma" - a pak že to dětem nepálí....jsou dost chytré (když to potřebují). Nevím kde to slyšela, snad někde ve filmu nebo v seriálu, ale opravdu mě to rozesmálo.
No a náladu mi trochu kazí jen jeden človíček, ale s tím už si poradím - nějak ho z té hlavy už dostanu

Hrabat se v minulosti - přísně zakázáno !!!

19. listopadu 2009 v 8:14 | Denzie
Dnes po ránu, sotva jsem přišla do práce, přišel za mnou kolega s tím, že jsem taková inteligentní a určitě mu s něčím poradím…..poradila jsem, ale inteligentní si nepřipadám a vůbec mi nějak není dobře. Zase jsem se po delší době hrabala v minulosti, sice jen ve své hlavě, ale rozhodně se to nevyplácí. Zase jsem přišla na to, že jsem někde ztratila 12 let života a ani nevím kde.
A tak řikám, že hrabat se v minulosti je Přísně zakázáno ! Člověk tím nic nezíská, jen si ublíží. Jdu smutnit….

"The Invisible" soundtrack

16. listopadu 2009 v 12:56 | Denzie |  Moje hudba
Moc se mi písničky ve filmu The Invisible líbily, tady je seznam:





Sama se svými myšlenkami

16. listopadu 2009 v 12:41 | Denzie
Hrozně ráda jezdím sama vlakem.
Je to super pocit, když si tam můžu sednout, dát si na uši sluchátka, poslouchat hudbu a přemýšlet si o čem chci, popř. nepřemýšlet o ničem. Baví mě jen tak koukat z okna, jak ubíhá cesta, neslyšet co si lidi okolo mě povídají a alespoň na chvíli vypnout.
Takových příležitostí nemám hodně, v práci můj mozek jede na 125 % a doma v podstatě taky. A tak se snažím to vždycky nějak zaonačit, abych nemusela jet se svým manželem ráno do práce ani večer z práce a abych mohla jet sama. On se vzteká, když jedeme spolu, že se s ním moc nebavím, ale když mě se to tak líbí být na chvíli sama se svými myšlenkami, mám to prostě ráda.
Ideálně strávený den by pro mě byl někde na břehu nějakého krásného jezera v krásné přírodě, seděla bych tam sama se svým psem, svítilo by slunce, zpívali ptáci....prostě nádhera.
Třeba se někdy zadaří a mě se to splní...zatím mi bude muset stačit ten vlak
Mějte se pohodově.........

Nechci nikdy zapomenout

10. listopadu 2009 v 17:42 | Denzie
Člověku se občas přihodí, že zažije něco úžasného, krásného, nezapomenutelného. I mě se takové věci díky bohu stávají, i když třeba jen několikrát za život.
Stalo se to a já se moc bojím, že jednou zapomenu. Až budu stará a už mi to třeba nebude myslet tak jako dnes, nevybavím si každý detail tak jako teď. Moc se toho bojím, protože nikdy nechci zapomenout. Doufám že mi navždy alespoň část té vzpomínky zůstane...ta nejkrásnější.
D.

Paroubkův slavný den

8. listopadu 2009 v 17:24 | Denzie
Na pana P. mám svůj názor, který není nikterak pozitivní. Myslím že kybych mohla jít házet vajíčka při jeho převolební kampani, tak bych šla.
Ale co říct k následující fotce? To je úplně něco jiného ! Z kariéristky se stala MAMINKA, z politika v letech TATÍNEK který si nese v ruce to nejvzácnější, co bude v životě mít.
A tak můj komentář k fotce zní:
" Pane P. , SLUŠÍ VÁM TO, PŘEJU VÁM TO a DRŽÍM PALCE do dalších let" !!!


Kam dál